Vítejte na našem webu

      V roce 1984 jsme si pořídili prvního jezevčíka, jmenoval se Duffy z Vavelu CS a byl to PAN PES. Miloval nás a posléze i naše dvě děti. Co však miloval ještě více, byla příroda a lov! Daf se vrhal do všeho po hlavě a měl jak se říká vlohy. Nic jsme ho neučili, naopak on učil nás. Na jeho lovecké zážitky a na Dafíka samotného nikdy nezapomeneme.

   Po jeho odchodu zbyla v naší domácnosti černá díra. Netrvalo dlouho a rozjeli jsme se do Kájova, kde Ing Mirka Janovská prodávala štěňátka. Chtěli jsme psa černého s pálením jako byl Duffy. Jaká smůla, černá byla pouze fenka. Co dělat, držela jsem ji v náručí a smiřovala se s tím, že po chlapečkovi budeme mít doma psí holčičku. Manžel však také nelenil a choval krásného červeného psa, kterého se nemínil vzdát. Domů jsme jeli čtyři. Vezli jsme si Lauru z Opatovy stezky a Maxe z Opatovy stezky.

   Největší radost měli naše děti. Okamžitě si rozdělili štěňata. Jak už to bývá, syn s manželem se více zajímali o Laurinku, já s dcerou jsme se zamilovali do Maxíka.Černá nebo červená už bylo fuk. Laura i Max nám dělali velikou radost. Co nevymyslel jeden, vymyslel druhý a naopak. V lese byli jako doma. Kočky a jiná lovná i nelovná zvěř se musela mít na pozoru. Manžel cvičil Lauru, já cvičila Maxe. Byl to jezevčík jak má být. Vlohy, norování i podzimní zkoušky byly hračka. Na výstavě se také líbil a tak se z něj brzy stal chovný pes. Bohužel naše štěstí netrvalo dlouho. Velmi mladý na naháňce trgicky zahynul.

   Po dvou letech jsme jeli do Kájova znova. Pete z Opatovy stezky, pravý bratr Maxe, kterého jsme si přivezli, byl malý nanicovatý pejsek. Nevěřili jsme, že nám nahradí uhynulého parťáka. Jak jsme se mýlili. Pete nám nejen pomohl zmenšit velký smutek po Maxíčkovi, ale svoji láskou, oddaností a pracovitostí jako by chtěl říci: "Neboj, já vám ještě ukážu!" A UKÁZAL!! 

  Další etapou našeho života byl Gregorek. Pro Gregora Fino Bohemia jsme si jeli kam jinam, než k manželům Filípkovým. Chtěli jsme přece pořádného psa!

U Filípků na nás čekala dvě krásná štěňata, Goldík a Gregory. Bylo těžké se rozhodnout, který z těchto dvou kluků bude náš. Nakonec nám s rozhodováním pomohli právě Filípci. Domů s námi jel Gregorek.

   Vyrostl z něj ten nejúžasnější pes. Říkali jsme mu Pane. On si to opravdu zasloužil!      ( Více viz HISTORIE)